Otázky a odpovědi

Jaký je rozdíl mezi Evropskou radou, Radou EU a Radou Evropy?

Rada EU (dříve Rada ministrů), neboli zjednodušeně Rada, je vedle Evropské komise a Evropského parlamentu jedním z hlavních hráčů evropského rozhodovacího procesu. V rámci spolurozhodovací procedury Rada společně s Evropským parlamentem rozhoduje o přijetí právních předpisů EU. Rada jedná v několika politických úrovních. Za nejnižší politický, avšak vysoce expertní, stupeň lze označit pracovní skupiny a výbory, kterých se účastní experti z národních ministerstev. Za nejvyšší politický stupeň lze označit formace Rady, kterých se účastní ministři členských států (např. Rada pro hospodářské a finanční otázky ECOFIN). Na rozdíl od Komise, která hájí zájmy EU a Evropského parlamentu hájícího zájmy evropských občanů, Rada zastupuje členské státy. Není proto správné používat argument, jak se někdy uvádí v tisku, že „Brusel rozhodl“ to či ono, jelikož ve většině případů rozhoduje Rada, tudíž všechny členské státy, společně s Evropským parlamentem. Rada na rozdíl od Evropské komise, která má pouze roli iniciátora, rozhoduje. Organizaci jednání a přípravu podkladových dokumentů Rady má na starost Generální sekretariát Rady EU, který sídlí v Bruselu.

Evropská rada je vrcholným orgánem Evropské unie, na jejíchž zasedáních se setkávají nejvyšší političtí představitelé všech členských zemí (předsedové vlád nebo prezidenti). Jejím úkolem je především určovat směr vývoje evropské integrace a nalézat společné politické řešení aktuálních otázek. Koná se třikrát až čtyřikrát ročně v Bruselu nebo výjimečně v předsedající zemi. Jednání vede vždy vrcholný politický představitel předsedající země. V případě ČR je to předseda vlády.

Rada Evropy není institucí Evropské unie. Jedná se o samostatnou mezinárodní organizaci, která byla založena již v roce 1949 a jejím hlavním úkolem je ochrana lidských práv a parlamentní demokracie. Jejími členy je 47 zemí a sídlí ve Štrasburku. Nejznámější institucí Rady Evropy je Evropský soud pro lidská práva.

Existuje možnost, jak již přijatou směrnici či nařízení změnit?

Přijatá nařízení jsou aplikována přímo v členských státech a platí pro všechny bez výjimek. Směrnice je nutné aplikovat do vnitřního právního řádu. Většinou je těžké zvrátit něco, na čem se již v dlouhém legislativním a dosti komplexním legislativním procesu shodly všechny tři evropské instituce – Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament. Nicméně předpisy EU v sobě často obsahují návrh na revizi po určitém čase. V takovém případě je příležitost v rámci revize vznést připomínky k danému předpisu. Současně je možné iniciovat tyto změny v tzv. komitologických skupinách a výborech, kterých se účastní experti na danou problematiku vybíraní z reálného prostředí.

V jaké fázi jsou jednání EU o délce pracovního týdne?

Členské státy Evropské unie a europoslanci se nedokázali shodnout na tom, jak dlouhý by měl být v unii pracovní týden a jaká nová pravidla by v tomto směru měla v EU existovat. Navzdory pěti letům jednání o revizi směrnice o pracovní době tak nadále zůstane v platnosti stávající předpis z roku 1993. Spor se vedl kolem stanovení maximální délky pracovního týdne a kolem výjimek umožňujících překročení tohoto limitu.

Europoslanci loni v prosinci odhlasovali, že maximální pracovní doba nesmí být delší než 48 hodin týdně bez výjimek. Státy EU se přitom loni v červnu dohodly na tom, že výjimky možné jsou. Ve většině členských států včetně Česka je pracovní doba stanovena na 40 hodin týdně. Mnohé členské státy však z maximální pracovní doby využívají výjimku (takzvaný opt-out). V tom případě nynější legislativa v Unii umožňuje pracovat například až 78 hodin. Europarlament chce používání těchto výjimek, jež využívá 15 z 27 členských států, časem zrušit. Rada EU v čele s českým předsednictvím navrhovala snížit stávající limit maximální týdenní pracovní doby na 60 až 65 hodin. To však europoslanci odmítli.

V platnosti tedy stále zůstává směrnice z roku 1993, jež říká, že zaměstnanci nesmějí pracovat v průměru déle než 48 hodin týdně, je ale možné připustit výjimky. Členské státy tyto výjimky uplatňují tehdy, když potřebují vyřešit situaci v sektorech s pravidelným výkonem pracovní pohotovosti, například ve zdravotnictví, v požární ochraně nebo i v dopravě.

Unii tlačily k dohodě o nových pravidlech rozsudky Evropského soudního dvora (ESD), které hrozí vážnými dopady na státní rozpočty. Právě množící se žaloby k ESD proti zemím, které porušují nynější směrnici, vedly k tomu, že Evropská komise v roce 2004 navrhla novou směrnici.

Jsme firma, která se zabývá archivní činností. Pro firmy a instituce uchováváme v našich skladech jejich písemnosti. Zajímalo by nás, jak je archivní služba a archivní politika upravena na úrovni EU?

Archivní politika EU zahrnuje jak vnitřní postupy k archivaci vlastních dokumentů, stejně tak i snahu o bližší spolupráci v rámci členských zemí. Vnitřní archivní politika zahrnuje právní rámec, postupy a metodiku k úschově a archivaci vlastních dokumentů. Vnější aspekty archivní politiky zahrnují spolupráci členských států a zástupců Komise s jednotlivými národními i mezinárodními archivačními úřady a dalšími institucemi.

Komise zároveň zajišťuje vzájemnou spolupráci prostřednictvím Evropské skupiny pro archivnictví sdružující odborníky jmenované členskými státy a orgány Unie. Tato skupina byla založena na základě Doporučení Rady 2005/835/ES ze dne 14. listopadu 2005 o přednostních opatřeních k posílení archivní spolupráce v Evropě

Tato skupina by měla zajišťovat spolupráci a koordinaci v obecných otázkách týkajících se archivů. Evropská skupina pro archivnictví by měla také spolupracovat s jinými odpovídajícími evropskými sítěmi, např. se skupinou vnitrostátních zástupců pro digitalizaci a s Evropskou kanceláří knihovnických, informačních a dokumentačních sdružení (EBLIDA).

Evropská skupina pro archivnictví vypracovává různá stanoviska a doporučení, zároveň vypracovala Shrnutí zprávy Radě o pokroku v provádění doporučení Rady 2005/835/ES ze dne 14. listopadu 2005. Skupina se také schází na pravidelných setkáních.

Je možné sehnat informace k nařízení REACH o chemických látkách? Jedná se o nově se uplatňující předpis EU, který ovlivňuje i uvádění na trh a distribuci hotových výrobků, protože se vztahuje na chemické látky v nich obsažené.

Nařízení Rady a Evropského parlamentu č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) vstoupilo v platnost dne 1. června 2007. Evropská unie se rozhodla zajistit, aby chemické látky byly vyráběny a používány způsobem, který přispěje k minimalizaci významných nepříznivých účinků na lidské zdraví a životní prostředí.

Nařízení ukládá konkrétní povinnosti výrobcům, dovozcům a přímým uživatelům chemických látek, ať již samotných nebo obsažených v přípravcích a výrobcích. Povinnost registrovat látku se vztahuje na všechny výrobce nebo dovozce látek samotných, látek obsažených v přípravcích nebo předmětech, pokud je chtějí vyrábět nebo uvádět na trh v EU, pokud se na ně tato povinnost podle nařízení REACH vztahuje.

Pokyny týkající se nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH), které vysvětlují povinnosti vyplývající z tohoto nařízení a způsoby jejich plnění, vydává Evropská agentura pro chemické látky. Texty pokynů nemají právně závazný charakter.

Pokyny k provádění nařízení REACH pro následné uživatele chemických látek jsou určeny těm, kteří používají chemické látky při své průmyslové nebo profesionální činnosti. Pokyny jsou určeny také distributorům, maloobchodníkům a skladovatelům.

Dne 17. února 2009 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno nové nařízení Komise (ES) č. 134/2009, ze dne 16. února 2009, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (nařízení REACH), pokud jde o přílohu XI.

Dne 26. června 2009 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno nařízení Komise (ES) č. 552/2009 ze dne 22. června 2009, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, pokud jde o přílohu XVII. Nařízení vstoupilo v platnost 27. června 2009.

Kde mohu dohledat přijímané a již přijaté právní předpisy EU?

Evropská unie má několik portálů, na kterých lze dohledat přijatý komunitární předpis včetně překladu do 23 jazyků (někdy však překlady chybí). Přístup na internetové portály je zpravidla bezplatný.

  1. Internetový portál EUR-Lex umožňuje nahlédnout do Úředního věstníku EU a obsahuje české verze smluv, právních předpisů nebo návrhů právních předpisů. Najdete, zde i popis legislativního procesu.
    http://eur-lex.europa.eu/
     
  2. On-line databáze Prelex, která sleduje hlavní fáze rozhodovacích procesů mezi Evropskou komisí a ostatními orgány. Služba PreLex Vám dává možnost získat přehled o tom, v jaké fázi se nachází návrh právního aktu, který zajímá přímo Vás.
    http://ec.europa.eu/prelex/apcnet.cfm?CL=cs
     
  3. Legislativní observatoř Evropského parlamentu OLEI. Zde najdete, v jaké fázi se dokumenty nacházejí, který z výborů EP se návrhem zabývá a kdo je zpravodajem. Současně je zde uveden kratičký popis návrhu. Observatoř současně uvádí nově přijaté návrhy k projednání za posledních sedm dní.http://www.europarl.europa.eu/oeil/

Existuje centrální zadávací místo pro veřejné zakázky na úrovni EU?

Veřejné zakázky v EU jsou podrobeny řadě právních předpisů a mezinárodních smluv. Proces zadávání musí být transparentní.Na portálu SIMAP, který poskytuje přístup k nejdůležitějším informacím o veřejných zakázkách v EU, nalezente oznámení o nabídkovém řízení. Oznámení jsou rovněž uveřejněna ve formě dodatků k úřednímu věstníku, který je k dispozici na stránkách TED (Tenders Electronic Daily).

tisknout článekposlat článek

Rychlé odkazy